Prisojnik 2547

Prisojnik. Hora s několika vrcholy, nejvyšší 2547mnm a největším skalním oknem v Alpách. 80 metrů vysoká a 30 metrů široká díra, kterou ferrata prochází je opravdu úchvatné, neopakovatelné místo v Julských Alpách. Rozhodně tohle místo stojí za návštěvu.

Na vrchol vede několik tras. tu nejlehčí zvládne i běžný turista bez vybavení a to dokonce i s dětmi, kterým nevadí pohyb a chůze do kopce. Pokud však by chtěli turisté bez vybavení absolvovat celý okruh, je už třeba ferratovou výbavu. Z vrcholu, na který se touhle trasou dostanete za zhruba pohodové2,5 hodiny a to i s kochacími zastávkami s nádherným výhledem do údolí Trenta a okolní vrcholy Razor, Mojstrovka,

Já vám v tomto článku chci přiblížit tu na Prisojniku nejobtížnější, nicméně nejhezčí cestu okolo tváře a skrze okno ferratou označenou C/D

Vršič

Do sedla Vršič se dostanete buď s Kranjské Gory a nebo jako my z Bovce přes Trentu podél řeky Soča. Cesta do kopce plná zákrut a serpentýn vás dovede do nádherného sedla, kde pohodlně zaparkujete, buď na parkovišti, pokud není místo tak podél cesty není problém a nikdo vás nevyžene. Parkovné se neplatí. Už v sedle vás ohromí nádherný výhled do údolí, ze kterého jste přijeli a nebo na okolní bílo zelené skalní masivy Mojstrovky, nebo Prisojniku. 

Možností na turistiku z tohoto místa je opravdu nepřeberná, jedna je hezčí než druhá. Buď na Mojstranu, o té v jiném článku, nebo nejzajímavější atrakci Pristojnik.

Výstup

Parkujeme a při obvyklém rituálu kontroly vybavení a doplnění všeho potřebného, jako jsou karabiny, sedací úvazek doplňujeme nezbytnou vodu. Každý minimálně láhev za neustálého remcání ženské částí výpravy, že batoh bude těžký a že stejně nepije aby nemusela ve stěně na záchod, což ji stejně není nic platné házíme batohy na záda a vydáváme se kolem horské boudy po šotolině vzhůru k rozcestníku za marného, nicméně usilovného kličkování mezi ovčími bobky. Nevěřili by jste, jak dlouho taková ovce vydrží čekat na parkovišti, kdo se dřív pohne. Připadalo mi to jako dva pistolníci na divokém západě stojící naproti sobě s prstem na spoušti čekající na pohyb toho druhého. Hodiny by to vydržela nemít sebou Kateřinu. Stačilo, aby vystrčila hlavu z okna a ovečka pochopila, že tenhle boj nemůže vyhrát.

Přicházíme k rozcestníku a velké ceduli s popisem co vlastně vidíme. Skalní masiv Prisojniku přímo před námi s nevídaným přírodním úkazem a to, obrovská tvář. 

Ta tvář je gigantická a úchvatná. Neuvěřitelný výtvor přírody, přes který vede několik dobře zajištěných lezeckých cest na které se chystám v roce 2023

Od rozcestníku se vydáváme pěšinou směrem k masivu přes kleč a kosodřevinu. U úpatí masivu navlékáme sedáky, posilňujeme se vodou, volíme strategii u které já jako slabší člen hraju druhé housle a roli kameramana a fotografa.

Čeká nás výstup prakticky po žebříku z kramlí, jištěných lanem či řetězy po bezmála 1000 metrů vysoké stěně. Kateřině oči září štěstím a odhodláním zadupat tuhle 2547 metrů vysokou hromadu kamene do země, vrhá se skoro po hlavě k nástupu na ferratu.

Úvodní úsek je prakticky minimálně jištěný ale plní síly a energie zdoláváme obrovskou spáru bravurně až k žebříku vedoucímu do nebe. 

Aspoň nám to tak připadá, protože to nikde nekončí a stoupáte pořád vzhůru. Ten pohled dolů bych přál každému. Jedním slovem úchvatný. To, co obvykle horolezec zažívá na vrcholu nás zaplavuje už v tuto chvíli. Nic než lezení, skála, pocit štěstí a nebezpečí prostupuje každým kouskem těla. Vědomí je soustředěno jen na ten aktuální pohyb. Nohy a ruce jakoby měly vlastní motory , jako stroje postupujeme tou nádherou pořád vzhůru.  

První kritické místo. Musíme se soukat úzkou průrvou. Ještě že máme odolné batohy. Kritické místo jsem odvodil od neustálého hudrování ženské části výpravy, které bylo slyšet i v 15km vzdálené Kranjské Goře. V pořádku, je živá a můžeme pokračovat dál. 

Ferrata střídá krátký chodecký úsek a zase nádherná past v podobě lan a lezení. Užíváme si to tak, že zapomínáme na čas a dění v běžném životě. Nic než tohle prostě není nemůže být víc. Každý krok, každý dotek skály je je zážitkem, který se vrývá jako upír z Ferratu pod kůži a mění se v neopakovatelný zážitek. Život v tu chvíli dává smysl. Víme proč na tomto světě jsme. Pro tohle!!

Máme za sebou asi 700výškových metrů lezení chvíli po žebříku, chvíli po lanech přikovaných ke skále, chvíli jen tak po skále bez jištění ale bezpečné. 

V tu chvíli se nám otevírá přírodní úkaz, který nemá v Alpách obdoby. Prisojnikovo okno.

Ještě pár řetězů a prostupujeme gigantickým 80 metrů vysokým oknem ve skále. připadáme si jako v komíně. Zvedl se vítr a vysává nás směrem nahoru i přesto, že všude jinde je bezvětří. Úžasný zážitek z tohoto místa. Cesta vede skrz nejprve po složité suti, po které se jde opravdu hodně špatně ale po 100 metrech opět žebřík rovnou nahoru.

Magické místo. Opravdu tohle vám přivodí pocit, že příroda je mocná čarodějka a lidé jako vy a my můžou jen obdivovat. 

Prostupujeme oknem. Vylézáme na okraj a pěšina vede ještě asi 50 metrů vzhůru na hřeben. Po hřebeni v lehkém stoupání se za 15 minut dostáváme až na vrchol Prisojniku. Úsměv nám přivodí pro nás směšně jištěný hřeben. Nicméně chápeme, že stavěči měli v úmyslu zabezpečit cestu i pro méně zdatné a bojácné turisty. Tím chci říct, pokud půjdete tou snadnou cestou, nemusíte mít obavy, že uklouznete a spadnete.  

Dostáváme se pohodlně až na vrchol a plácneme si na znamení zdolání vrcholu. 

Z vrcholu se dá pokračovat dál chodníkem po hřebenu, který tvoří okruh co vás dovede opět na parkoviště ale my se rozhodli vrátit se zpět normální cestou. Sestupujeme po prošlapaném chodníku plní dojmů z té úžasné ferraty. Sestup je snadný opouští nás pomalu adrenalin, kterého jsme byli plní a pomalu si uvědomujeme co jsme absolvovali.

Nejde to jednoduše popsat slovy, to se musí prožít. Úžas, extáze, pocit štěstí a svobody v přírodě. 

Začínají nás bolet nohy ale přisuzujeme to dlouhému sestupu. Ještě pár fotek a pomalu se blížíme k parkovišti na Vršiči. Mlčíme. Oběma nám hlavou prochází ten neskutečně krásný den a přehráváme si ho stále dokola. Nechceme ani jeden z nás se toho filmu v hlavě vzdát a přerušit to řečmi o hladu a žízni. Příjemná únava přitom ne moc velká mi prostupuje svaly. 

Máme za sebou opět jeden z úžasných dnů na tomto světě. Tohle nám už nikdo nesebere. Prostě jsme tam byli, zažili, absolvovali.

Sjíždíme dolů do Bovce aby jsme v kempu znovu u sklenky piva probrali dopodrobna naše pocity při výstupu jednou z nejkrásnějších ferrat v Julských Alpách na vrchol Prisojniku. 

Nádherný den to byl. Díky za něj.