Paklenica

Paklenica, národní park Chorvatsko. Za mne jedno z TOP míst, kde si najde svoji cestu každý lezec. Jak začátečník, tak zkušený bouchač. nádherné vápencové skály kontrastují s okolními zelenými stromy, které jsou po celé soutěsce a azurově modrým nebem. Najdeš tu krátké cesty 15 - 30 metrů jako i vícedélky 400 metrů vysoké. Po celodenním lezení můžeš svoje unavené tělo naložit do slané vody moře, které je 15 minut od skal pěšky. Městečko Stari Grad, ze kterého se do národního parku Paklenica vychází skýtá x možností ubytování, jako kempy, priváty a penziony. Ráj lezců i relaxace u moře a zajímavé krásné treky, to vše Chorvatská Paklenica nabízí.

Cesta

Moje cesta začala v Plzni, kde jsem se skvělou lezkyní Kateřinou naházeli bágly do auta, zkontrolovali, jestli máme vše k lezení a vyrazili. Byl konec října, předpověď počasí super, nic nás nemohlo zastavit. Dálniční poplatek Česko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko zaplaceny vše v řádu deset euro za danou zemi. Trasa Budějovice, Graz, Maribor, Zagreb, Dá se jet po dálnici až tam ale my, jelikož měli spousty času jsme sjeli na Gospič a Karlobag a to z prostého důvodu, chceme jet po pobřeží a kochat se krásou moře.

Zakempili jsme na větším odpočivadle přímo u moře. Nepřekvapilo mne v tuto roční dobu, že provoz a pohyb okolo moře je skoro nulový. Žádní turisté jen sem tam nějaký domorodec. Rozhodli jsme se strávit noc na tomhle místě. Do Paklenice nám zbývalo zhruba 60km na lezení už by to časově nedalo, tak nebylo co řešit. Cesta nějakých 8h i s pauzou na kávu. Samozřejmě vlastní. Večerní koupačka v 20 stupních, kdy v Česku bylo okolo 10 stupňů. 

Snídaně ráno byla jak z romantického seriálu.

Natěšení na lezecké zážitky a plní energie vyrážíme směr Paklenica s tím, že se pokocháme pobřežím.

V Starimgradu jsme dokoupili co nám chybělo. Moc hezké městečko kde nic nechybí a vydali se do skal.

U vchodu do parku zaplatíš minimální poplatek pár euro. Velké parkoviště. 

Lezení

Musel jsem Kateřinu malinko krotit. Chtěla hned ten den na vícedélku, jen já rozhodl, že napřed dáme pár cest na rozlezení. Osahat si skálu, očichat obtížnosti, trošku se po cestě protáhnout a na delší lezení půjdeme další den. Orientace v průvodci je skvělá. Vše parádně popsané, každá cesta, fotky, prostě přehled. Zakotvili jsme přímo u restaurace. všude plno lidí a chvílemi se mi zdálo, že jsme někde v Česku a ne Chorvatsku, když jsem slyšel ze všech stran češtinu. Cesty parádně zajištěné malinko uklouzané ale dá se vybrat s nepřeberného množství cest. Opravdu každý si tam najde to svoje. 

Co bylo zajímavé a fajn je, že spousty cest mají v jedné linii dvě obtížnosti. Začínáš 6- a dolézáš v 6+ nebo 7- a naopak. Lezli jsme na pohodu celý den s tím, ať se nezničíme na následující den, kdy jsme chtěli opravdu dát něco odvážného. V podvečer a to všem doporučuju jsme se domluvili, že si půjdeme vybrat do čeho se další den pustíme. S průvodcem v ruce a odhodláním vydáváme se dál údolím k těm velkým stěnám od 300 do 400 metrů vysokých. Vyráží mi to dech. Tak dlouhou cestu jsem ještě nelez.

Při hledání té pravé je potřeba zohlednit své schopnosti, nastavení a momentální formu. Kateřina se cítila hodně silná já opatrnější chtěl jsem nějakou 250 nakonec jsme po zvážení vybrali 350 metrů dlouhou cestu, 13 délek. Při čtení průvodce musíš bedlivě sledovat obtížnosti. Může být prvních 5 délek 5+ a najednou ti tam skočí 2x 8+. Na to bacha, moc se to obejít nedá. Naštěstí průvodce je dokonale sepsaný a přehledný. Vybrali jsme 13ti délku kde převažovaly 5+ a jen jedna 6+ a 7- To dáme i když nikdo z nás s takovou stěnou neměl žádné zkušenosti.

Plán na další den máme, jde se na večeří a taky pořešit místo našeho noclehu. Vím o tom, že pár lidí co spí v autě nocovalo přímo u skal, proto jsme čekali, zda li tam někdo zůstane ale nezůstal, tak se vydáváme směr Starigrad večeře a následně hezké místo u moře k přenocování. Na doporučení vydáváme se do Grill fish restaurace na dobrou rybu.

Skvělá ryba. Doporučuji navštívit a po malé procházce po molu, vydáváme se na místo se skvělým výhledem na moře, kde strávíme noc. 

Bez lidí, v absolutním klidu u kávy a pak sklenky vína rozjímáme a diskutujeme o zítřejších plánech na nejdelší cestu, kterou jsme ani jeden nikdy neabsolvovali. Na skalách i umnělkách vždy max 8-10 cest. Nikdy ne 13. Byla to výzva a nervozita se dala krájet. Já jako starší a opatrnější beru na sebe veškerou zodpovědnost co se stane. Kateřina představovala tu dravost a odhodlání já spíš rozvahu a nadhled. Rozhodli jsme, že polezem tak jak se má, a to střídání se v tahání cesty a nesení batohu. Batoh jen jeden. Boty na sestup, bundy, ponožky a hlavně pití. Budeme celý den v exponované stěně na sluníčku bez možnosti skočit si pro vodu k potoku. Nějaké jídlo. Energetické tyčinky, banány, jablíčka, cukry. Co hlavně presky, karabiny lano. Podle průvodce víme, kolik čeho potřebujeme na celou cestu. Naštěstí toho nebylo potřeba až tak moc. Friendy 4x, expresky 15x, vkliněnce sada, odsedku a kyblík, jistítka, prusíky. Pár smyček. Vše jsme nabalili ať ráno zbytečně neplašíme a máme vše připraveno a jde se spát. Dlouho jsme nemohli usnout i když víme, že musíme. Nakonec se to podařilo za přispění filmu.

Ráno nebylo potřeba ani budíku. Oba jsme vystřelili jako střely, ovlažení v moři, snídaně, tentokrát bohatá na ovoce. Nechtěl jsem nic těžkého aby nenastal nějaký problém v půlce lezení.

Skáčeme do auta a tradá směr Paklenica.

Vícedélka

Parkujeme na stejném místě, navlékáme sedáky a pomalu se vydáváme okolo 8 hodiny ranní k nástupu do stěny. Cestou potkáváme lidi s podobným plánem jako my. na úpatí vidíme pár, který byl rychlejší a dorazil o trošku dřív. To mne nenapadlo. Co teď? Jinou cestu nemáme tak čekáme až odlezou. Netrvalo to dlouho. Oba jsme nervózní a natěšení zároveň. Přemotám lano, naházím presky na sebe a nazouvám lezky. Nastupuju do stěny jako první, Kačka jistí první délku. první 5+. Dolézám ke štandu. Parádně vytvořený, dva kruhy, řetěz. Zakládám jištění a volám můžeš. Na Kačku vidět není jen cítím jak se lano uvolňuje, tak dobírám co to jde. Po chvilce je u mne.

Přehazujeme batoh, jištění a druhou délku je na řadě Kačka. 3b. Poměrně snadná délka, na rozlez paráda. Rychle zdoláváme i tuhle, měníme pozice a batoh a pokračujeme 5+, 5-, 5-, na mne vychází 6+ následuje 7- Probíhá porada. Kateřina se cítí výborně tak ji potáhne. Je to logické, já ponesu batoh. Přece jen lezení s batohem není nic moc. 

Kateřina vytáhla tu 7- skvěle bez jediné chybičky. Samozřejmě, že jsem trnul při každém kroku. Cesta nicméně skvěle jištěná borháky. Přece jen, je to sedmá délka, tudíž polovina celé cesty. Na štandu téhle délky se nedalo moc sednout, tak pokračujeme další délku 4 v naději, že tam dáme oběd. Sláva, dá se parádně zaštandovat, udělat pauzu a malinko oddechnout. Lezečky kvapem dolů, docela to bolí. Osm délek prakticky v kuse. Uvelebujeme se a vytahujeme svačinu a konečně se kocháme tou nádhernou vyhlídkou.

Pozorujeme lezce na okolních cestách. Úchvatný pohled na okolní stěny a neopouští nás dobrá nálada. Kupodivu ani únava není taková jakou jsem očekával. jen ty nohy s lezeček. Obouvám a pokračuju do další délky 4 a jdeme stejným stylem. Dolézáme k mírnému převisu s plochou plotnou na které nevidíme, co tam je. Kateřina je na řadě, tak jde do ní.

11, 12, délka. Bolest. Necítím nohy, respektive cítím každý kamínek. Únava už je velká. Jedná se ostatně o 12 délku, což je hodně přes limit toho, co jsme kdy lezli. Sice relativně lehké cesty ale na sluníčku. Kateřina je skvělá. její energie mne nutí lézt dál. Úplně žasnu nad jejím lezením i když vidím taky, že toho má dost ale je jak rozzuřená čivava. Rve skálu na kusy. Poslední délka 5-. Vrchol. Poprvé stojím na vrcholu 344m dlouhého lezení. Ten výhled nejde slovy popsat. Dech beroucí, úchvatný, prostě nádherný pohled do údolí. Plácáme si a sedíme na vrcholku, nemůžeme se nabažit těch výhledů. 

Vychutnáváme poslední chvilky při západu slunce, užíváme si neskutečnou volnost bytí. Svoboda, to, že jsme to zvládli v pohodě tak úžasnou cestu. Úž teď víme, že Paklenica a takové cesty nás budou lákat i dál a tahle rozhodně není poslední. Sním banán a pomalu se chystáme k sestupu. Ten je zdlouhavý a únava už je opravdu velká a musí se dávat velký pozor, jak a kde našlápnout. Jde se prakticky po řetězech obtížnost 3a lezení ale ubíhá to. po 2,5h jsme dole. Obrovská úleva a neskutečný pocit naplnění vším, co jsme z cesty viděli a cítili. Nervozita, stres, vše spadlo a už jen celková úleva. Přejíždíme na místo bivaku a mlčky si v hlavě přehráváme celý úžasný den.