Bradavica 2476

Bradavica. Jeden z nádherných vrcholů Vysokých Tater, na který nevede žádná turistická cesta a výstup možný jen s průvodcem, pokud nejsi horolezec. Je označován I+. To znamená, že v některých z úseků musíš zapnout i přední náhon. Nicméně není to z mého pohledu složitý výstup. Nástup na Bradavicu je z Velickej doliny, tudíž chodník, po kterém se jde k nástupu je v letních měsících plny divně koukajících turistů, kteří se diví kam že to scházíš z cesty.  

Výstup

Auto jsem zaparkoval den před výstupem na parkovišti v Tatranské Poliance. Odtud vede cesta i na Gerlach ale o tom v jiném článku.

Večer dobře povečeřet, něco málo přečíst a hlavně, dobře se vyspat. 

Ráno budíček 5.00. Kafe. Celý natěšený něco málo pojíst. Moc do sebe nedostanu. Nervozita, těšení a myšlenky jak už šlapu na horu jsou silnější než potřeba jíst. V tu chvíli ještě nejsem úplně rozhodnutý kam vlastně jdu. Gerlach?? Polsky Hřeben?? Prelom a Zbojnička? Bradavice? Mám víc jak hodinu, než se rozhodnu. Dost času. Házím batoh na záda, zamykám auto a tradá na kopec.

Snad mám vše co budu potřebovat. Náhradní termo triko, větrovka od Direct Alpine guide, ponožky, čelovka, dva banány, dvě energetické tyčinky, voda 1,5l, sedák, přilba, pár karabin a lano. Jídla vím že moc nepotřebuju, jdu přece okolo Sliezkého domu, tam se dá pojíst cestou nahoru i dolů.

Nastoupím na chodník směr Sliezky dom. Cesta je zpočátku nezáživná ale po chvíli, když se ohlédnu, vidím údolí pod sebou a východ slunce.

Pokračuji po kamenitém chodníku a asi po 45 minutách se mi otevře pohled na Velickou dolinu a v ní zasazený Sliezký dom Minu ho a pokračuju okolo Velického plesa dál k vodopádu a kolem něj nahoru až nad něj, kde se voda láme a padá k plesu.

V tu chvíli už bych mněl mít jasno. Gerlach, Bradavica. Na Gerlachovském Štítu jsem už byl dvakrát vyhrává Bradavica. pokračuji asi deset minut po chodníku k nástupu na Bradavicu. Vidím ji na pravé straně. nejvyšší  štít. Tyčí se mezi Východnou Vysokou a Slavkovským štítem a opravdu vzhledem potvrzuje svůj název. Na úpatí se chystá skupinka s horským vůdcem na výstup. Sem sám. Po očku po mne pokukují ale nic. Jen se s vůdcem pozdravím zaběhlým ahoj a jdu dál. Na chvilku na úpatí sednu a při pití zvažuju kterou trasou nahoru.

Neochotně se navlékám do sedák, protože vím, že mi bude k ničemu ale sichr je sichr. Narazím blembák a vzhůru za skupinkou, která mne zatím předešla. Jdou pomalu. Jejich tempo mi nevyhovuje ale co už. Postupuju směrem k Kvetnicovému sedlu na levé straně žlabu. pak přeskočím potůček a traverzem doprava a nahoru. Doháním a předcházím unavené turisty a dva zmatené Poláky, kteří se mne drží jak kamzičí bobek. Zřejmě jsou tu poprvé jako já a neví kudy kam. 

Asi v polovině začíná být terén trošku technický, občas je potřeba hrábnout rukama ale ta scenérie, kdy je úžasný výhled na protější hřeben, ze kterého se tyčí Gerlach. 

Pokračuji za neustálého ohlížení se na tu krásu a hluboko pod sebou na chodníku vidím hada turistů menší než mravenečci. Co tu dělám? bolí mne nohy, nemůžu dýchat, srdce mi bije jako o závod, přesto pokračuju dál v lezení a hlavně kochání se tou okolní nádherou. Nemyslím na nic. Jen já a ta hora. Neskutečná svoboda bytí. Nikam nespěchám, nic mne neruší. V hlavě mám jen ten okamžik, to ticho. Jen jemný vítr šumí nade mnou. 

Dostávám se těsně pod vrchol, který není ještě ten hlavní. Lezení obtížnost 3a. V pohorách nic moc ale jde to. po výstupu na něj mne čeká krátké slezení do Květnicového sedla asi 20 metrů 4b oba Poláky jako bych měl na laně.

Stojím v sedle a srdce mám v krku. Pode mnou se otevírá 700 metů velká díra. Krok doprava a přistanu na zápraží Zbojnické chaty, kterou vidím jako na dlani. opatrně aby mi to neuklouzlo přecházím sedlo, srdce buší jako o závod ale vrchol Bradavice už mám na dohled. Po suti a kamenech se škrábu neohrabaně k vrcholu. 

Hurá jsem tu. Nádherný kovaný velký kříž se tyčí z hory jako hromosvod. Posledních pár kroků. skoky přes balvany a s ohromným štěstím na duši se dotýkám kříže. Jsem tu a dnes první. Rychle pár fotek než se přihrnou upachtění Poláci a užít si vrcholu. 

V tu chvíli mne napadlo, že ty dva háčky budu vlastně potřebovat. Mou skvělou Polštinou se jim rukama snažím naznačit, aby mne na vrcholu vyfotili. Povedlo se. Pochopili.

Uvolňuji vrchol a přesouvám se kousek vedle. Je čas na banán. Z velkého balvanu mám nádherný výhled na celé Tatry. Velká studená dolina, Zbojnická chata, v dálce Lomnický štít. Na druhé straně Gerlachovský štít. Vše jako na dlani. Ten pocit bych přál každému. Nic se tomu nevyrovná. Únava, bolest, nic z toho nevnímám jen zírám do dálky bez starostí, stresu, chmurných myšlenek. Čistá hlava. Vnímám jen ten okamžik a úplně jsem zapomněl na banán, který stále držím v ruce. Mrknu na hodinky, 4,20 mi trvalo se sem vydrápat od auta. 

Je čas na sestup. Ostatně návrat je cíl a sestup bývá mnohdy horší než cesta nahoru. Ještě doušek vody a jde se. Sestup vede stejnou trasou s menší odchylkou od pomyslného chodníku. Kupodivu je to snazší než jsem čekal. Míjím skupinku s vůdcem, očividně toho mají plné kecky a opatrně sestupuji do Velické doliny.

N Sliezkym domu je čas na odměnu.

Parená buchta a káva. Už mi zbývá jen hodina lesem k autu. Ta cesta je prostě nekonečná. Půlhodina u buchty zapříčinila pálivou bolest stehen. Jdu pomalu se skřivenou tváří, ještě že jsou po cestě občas lavičky, na kterých protahuju nohy.

Vidím auto. Padám na postel v neskutečně blažené únavě a nechávám bolesti prostoupit do celého těla. Mrknu na hodinky. 8:15. Nahoru a dolů. 

Stálo to za to. než usnu hlavou mi běží celý den znovu a znovu. Scenérie, nádherná podívaná. Síla hor. Ta majestátnost ti ukáže, jak je člověk maličký.

Určitě se na Bradavici vrátím.